Zoo

Jak někteří z vás možná vědí, o výletu do zoo už jsem vám psala loni.
Bylo to skvělé.
Zvířata si vesele pobíhala venku, dítě fňukalo a prudilo, prostě taková ta klasická víkendová idylka. 

Syna zoo zatím nikdy moc nebrala. Vlastně vůbec. Jakmile zjistil, že se po trojských pláních neprohání dinosauři, transformeři ani zombíci, bylo po nadšení. Tento rok to ale vypadalo nadějně. Těšil se na gorily a pavouky. Tečka. Když pominu, že je mezi těmito dvěma druhy převýšení cca jeden Petřín, měla jsem to mít tentokrát dost jednoduché. 
Hned po tom, co jsme se dokodrcali autobusem k hlavnímu vchodu, jsem si vzpomněla, proč tudy nikdy nechodíme.
Fronta jak v pondělí v 6:55 před Lidlem.
Vydali jsme se tedy, dost neuváženě, ke vchodu jižnímu. Jakmile jsem zaplatila, rozumějte - darovala ledvinu a podepsala, že až dítě vyroste, odmaká si tam zbytek vstupného - došlo mi, proč ani tímhle vchodem to není dobré. V této části se totiž nachází tzv. dětská zoo. Takže jsme se na tři hodiny zasekli u kachen a mini tramvaje. 

Když už bylo mládě ze všech těch koleček konečně unavené a celé zelené, vydali jsme se vstříc nespoutaným zvířatům. 

Když už jsme byli v několikátém pavilonu, přišlo mi, že je to dítě takové až příliš laxní. Tedy, víc než obvykle. Pochopila jsem proč, až když se jeden krokodýl nečekaně pohnul.
Syn sebou škubnul, zamračil se, pak se rozzářil a povídá:

“Jé, hele, mami, tenhle je vopravdickej!”
 
(Takže mi chceš říct, že sis celou dobu myslel, že jsou ty zvířata vycpaný, nebo co?! Takovejch peněz, to jsme si mohli doma otevřít atlas…!)

Pak už naše návštěva nabrala klasický směr. Viděli jsme rvačku opic, močícího Richarda, zamotané hady, ležící klokany, stojící koně, přežrané tučňáky, pářící se obří želvy a papoušky (ne dohromady) a leguány při nějakých prazvláštních orgiích. Taky, co mají v tom vedru dělat jiného, že..v Zoo už jsou a do IKEA daleko..

Největší ohlas ale, už klasicky, vzbudila zvířátka Tentady Není, Tiasi Spinkaj, Třebaje Venku a Možnáje Vevnitř. Je jich plná zoo, musí to být velmi vzácné a žádané druhy.
Pavouci ve svých krcálcích nebyli, tak jsme se shodli, že pravděpodobně odjeli na dovolenou. Narozdíl od nás, že.

Naše letošní návštěva pražské Zoo dopadla rozhodně lépe než ty předchozí. Prach z cestiček smrkáme ještě dnes, loňský rekord v počtu snědených párků v rohlíku zůstal nezdolán, narozdíl od množství zvolání “panebože, kde jsou, sakra, ty lachtani?!”
Takže myslím, že máme splněno..a..zase za rok!